Jan 27
Vždy jsem se rád učil nové věci a byl zvídavý, ale míval jsem problém u něčeho zůstat delší dobu, což jsem se ale díky mimoškolním aktivitám během středoškolského studia naučil.
Otakar Kořínek, TOP6 finalista soutěže Středoškolák roku 2021
Otakarovi rozhodně nechybí zápal pro ekonomii a finance. Účastnil se mnoha ekonomických soutěží, je vítězem Ekonomické olympiády a ceny ČNB, podílel se na různých výzkumech a věnoval se i svému vlastnímu. Svůj zájem sdílí s dalšími mladými lidmi v rámci spolku Econet, který založil. Mimo to tráví několik hodin týdně v posilovně a rád testuje nové recepty.
Jelikož ses na střední věnoval primárně ekonomii, zajímalo by mě, jaké máš v této oblasti plány do budoucna. Hodláš se ekonomickému výzkumu věnovat i profesně? Nebo se vidíš jinde?
Určitě ekonomii plánuji studovat na univerzitě, a tam bych si právě taky rád vyzkoušel takové tři směry, kterým bych se v budoucnu mohl věnovat. Jedním z nich je čistě ekonomický výzkum, tím druhým je to, že bych se věnoval zavádění ekonomických politik a pracoval tak buď v nějaké centrální bance nebo na ministerstvu financí. Tou třetí možností je to, že bych se pohyboval spíš ve světě financí a řešil investování a analýzu různých společností. Do budoucna zatím plánuji si tohle všechno vyzkoušet během studia a pak se rozhodnout.
Jsou v ekonomii momentálně nějaká klíčová témata a problematika, které tě nejvíc zajímají? Máš nějaké oblíbené odvětví ekonomie?
V ekonomii mě dost zajímá měnová politika, konkrétně to, v jaké míře reálně ovlivňuje ekonomiku. Ve financích je to určitě právě fundamentální analýza různých společností.
Jak jsi svůj zájem o ekonomii objevil? Co tě na ní uchvátilo?
Už odmalička mě bavila matematika a počítání, což se i trochu přetvořilo do toho, že mě potom bavilo „počítat peníze“. Hrál jsem různé strategické hry, jako je třeba Civilizace, a tam jsem většinou spíš pečoval o státní ekonomiku. Tolik mě nezajímalo to, kolik má můj stát vojáků a jak moc má třeba vyvinutou technologii, snažil jsem se spíš mít co nejvíc peněz. K financím mě dovedlo to, že když jsem poprvé zjistil, co vlastně je akcie, vyhledal jsem si nějaký graf vývoje ceny akcie a moc se mi jako malému líbil, protože byl barevný a měl zajímavý tvar. A od té doby mě to chytlo.
Existuje nějaká kniha (případně klidně blog, youtubový kanál, cokoliv) s ekonomickým zaměřením, kterou bys doporučil někomu, kdo se o ekonomii teprve zajímat začíná?
U ekonomie bych určitě začal s kanálem Marginal Revolution University na YouTube, jejich videa dobře vysvětlují všechny základní koncepty. Pak bych se asi přesunul k nějakým učebnicím. Doporučil bych Zásady ekonomie od Gregoryho Mankiwa. Zajímavých ekonomických knih je spousta, každému sedne nějaká jiná, a proto je asi nejlepší se podívat na nějaký seznam na internetu a vybrat si z něj. Co se investování týče všichni doporučují Inteligentního investora od Benjamina Grahama. Určitě je to velmi informativní kniha, ale osobně mi přišla trochu suchá, a ne tak zajímavá, proto bych doporučil spíš Common Stocks a Uncommon Profits od Philipa Fishera nebo Beating the Street od Petera Lynche. Myslím, že ty jsou stravitelnější, i když i v nich jsou použity odborné termíny — ty se dají ale dohledat například na https://www.investopedia.com/financial-term-dictionary-4769738.
Během středoškolského studia ses účastnil mnoha ekonomických soutěží. Pokud se nepletu, první z nich byla Ekonomická olympiáda. Jak celá soutěž probíhala, jaké úkoly jsi musel plnit?
Musel jsem napřed projít školním kolem, ve kterém jsem vyplňoval test s uzavřenými otázkami. Z toho jsem postoupil do krajského kola, kde už je potřeba znát i něco z historie, a hlavně umět teorii aplikovat v praxi, takže je důležité mít základy finanční matematiky. Z krajského kola jsem se dostal do státního, tam už jsem musel řešit komplikovanější příklady a psal jsem esej, ve které jsem měl za úkol navrhnout řešení fiktivního problému — ocitnul jsem se v roli bankéře země, která kvůli pandemii čelí obchodním deficitům. Následovala i ústní část, porotci zkoušeli jak z teorie, tak ze schopnosti teorii aplikovat v praxi. V mezinárodním kole jsou úlohy podobné jako v tom státním, ale jsou všechny v angličtině a obtížnost je samozřejmě posunutá trochu dál.
Zvítězil jsi i v soutěži ČNB, kde bylo úkolem natočit video o tom, zda by Česká republika měla přijmout euro. Jak ses s tímto zadáním popral? Měl jsi předchozí zkušenosti s videotvorbou, nebo jsi něco podobného dělal prvně?
Video jsem vytvářel poprvé, musel jsem se naučit pracovat s iMovie a to bylo docela náročné.
Myslíš, že by Česká republika měla Euro přijmout? Proč ano/ne?
Řekl bych, že v současné době spíš ne, a myslím, že k tomu ani brzy nedojde z politických důvodů. Z dlouhodobého hlediska k tomu určitě směřujeme a byl by to podle mě racionální krok. Hlavní otázka v tomto ohledu je, do jaké míry je naše ekonomika podobná ekonomice eurozóny. Přijmutím eura by přišla o nezávislost Česká národní banka, to by ale nebyl takový problém, když by naše ekonomika podobná ekonomice eurozóny byla. Evropská centrální banka by dělala obdobné politiky, jako naše ČNB. Myslím, že až to bude možné, tak by přijmutí eura bylo pro Českou republiku prospěšné.
Co tě přimělo k založení spolku Econet? Jak to celé začalo, jak se projekt dál vyvíjel, a jak se spolku daří dnes?
K založení spolku mě inspirovalo to, že jsem vlastně nikdy neměl nikoho, s kým bych si o ekonomii a financích mohl popovídat, protože mě to zajímalo jediného. Na ekonomické olympiádě jsem se ale seznámil s lidmi se stejným zájmem o tato témata a inicioval první setkání. V Econetu máme teď dva typy setkání — v rámci aktivních členů spolku, tam si povídáme jak o ekonomii a financích, tak o všem možném, a potom organizujeme větší setkání se zajímavými hosty s ekonomicko-finanční sféry. Během pandemie jsme bohužel nemohli pořádat prezenční setkání, to nás ale nezastavilo a uskutečnili jsme jich několik online, a povedlo se nám vytvořit analytický tým, který píše články do různých českých medií. Poslední rok a půl byl pro nás tak dost produktivní, a počet našich členů stále roste — aktivních je nás zatím kolem třiceti. Osobně jsem se díky spolku zlepšil v psaní textů a zůstal v kontaktu se světovým děním, což považuji za úspěch.
S dalšími členy Econetu jste se zúčastnili i Wharton Investment Competition, v rámci které jste vytvářeli investiční strategii. Jak se taková investiční strategie tvoří?
Naším úkolem bylo na základě kazuistiky vytvořit strategii, jak co nejvhodněji alokovat peníze konkrétního klienta tak, aby mu to co nejvíc vyhovovalo a naplnily se tak jeho cíle. Museli jsme zanalyzovat klientovu ochotu riskovat a zjistit, na jak dlouhý časový horizont investujeme. Pokud by třeba klient investoval proto, aby měl za třicet let na důchod, můžeme si dovolit riskovat víc než u klienta, který potřebuje za pět let zaplatit vysoké školné. Důležité je i to, zda investor chce ze svého portfolia pravidelně dostávat příjem, na základě toho se rozhoduje to, do jakých akcií se hodí investovat. V této konkrétní soutěži bylo také zajímavé, že investor měl konkrétní požadavky na to, jak dobře se má firma, do jejíchž akcií investujeme, chovat ke svým zaměstnancům a životnímu prostředí.
Zapojil ses i do různých ekonomických výzkumů v rámci Think Tank IDEA a CERGE-EI, mimo jiné ses tak věnoval i problematice české finanční podpory studentů. K jakému závěru jsi během výzkumu došel?
Česká podpora je specifická tím, že je hodně plošná. To se na první pohled nemusí jevit jako problematické, každý dostane stejnou podporu, ale zároveň to bohužel vede k tomu, že se těm opravdu potřebným nedostává dostatečné podpory. Čeští studenti nemají pocit, že by nějak strádali, oproti ostatním zemím je u nás vysoké procento studentů, kteří se cítí finančně dobře, i když jinde třeba dostávají studenti podporu mnohem větší. Tím se vytváří cyklický problém, protože studenti jsou víceméně spokojení a nevytvářejí tlak na politiky, aby podporu zvýšili, nebo ji nějak pozměnili. Naše podpora je vlastně oproti ostatním evropským zemím nízká, byť na univerzitě neplatíme školné, a sociální stipendium nedostává mnoho studentů, což vede k tomu, že socio-ekonomicky slabší studenti nestudují vysokou školu. V rámci studie jsme do budoucna doporučovali zavedení veřejného regulovaného systému studentských půjček na životní náklady, to by mohlo socio-ekonomicky slabším studentům v cestě na vysokou školu pomoci.
Vyzkoušel sis i vlastní vědecký výzkum v rámci SOČ, co tě k tomu inspirovalo? Přiblížíš nám, čemu ses ve své práci věnoval?
Během stáže na CERGE-EI jsem si všimnul iniciativy, která zmapovávala spoustu ekonomických indikátorů v USA během pandemie — nezaměstnanost, útraty v domácnosti, mediánový příjem a tak. Říkal jsem si, že by mě bavilo tato data nějak využít a zanalyzovat tak, aby to k něčemu bylo. Dospěl jsem k tomu, že by bylo zajímavé podívat se na to, jak se vyvíjely spotřebitelské vývoje v jednotlivých okresech na základě toho, jací lidé v nich žijí. Charakterizoval jsem okres například podle politických preferencí nebo mediánového příjmu obyvatel. Celkově to rozhodně byl náročný proces, ale zároveň skvělá zkušenost.
Mimo ekonomických aktivit jsi také rok a půl plnil zlatou úroveň DofE, co jsi během programu dělal? A jak jej zpětně hodnotíš?
Jako sport jsem si vybral posilování, v rámci dobrovolničení jsem napřed docházel pomáhat na dětské oddělení v Thomayerově nemocnici, potom jsem během pandemie tuto aktivitu musel změnit a doučoval jsem dva kluky z dětského domova, a jako dovednost jsem zvolil vaření. Z DofE jsem si nejvíc užil čtyřdenní expedici, vydali jsme se na Šumavu, mapovali tamní flóru, faunu a vytvářeli fotoknihu. Bylo skvělé si na pár dní takhle vyčistit hlavu a jen si s kamarády užít krásnou přírodu. Díky DofE se také vaření stalo jedním z mých koníčků a vyzkoušel jsem plno receptů.
Jak ses dozvěděl o Středoškolákovi roku a jaká pro tebe účast v soutěži byla?
Rozhodně to byla pozitivní zkušenost, během víkendového setkání TOP25 jsem poznal úžasné podobně laděné a aktivní mladé lidi, a rád jsem si poslechl ostatní, jak hovoří o svých vlastních projektech. Ani na galavečeru nechyběla příjemná atmosféra. Doufám, že se v budoucnu s ostatními finalisty ještě uvidím, pobavíme se, a bylo by skvělé, kdybych s někým z nich třeba navázal spolupráci.
Co nejdůležitějšího tě tvé mimoškolní aktivity naučily?
Asi vytrvání. Zjistil jsem, jak důležité je u některých činností vytrvat, třeba u SOČky. Vždy jsem se rád učil nové věci a byl zvídavý, ale míval jsem problém u něčeho zůstat delší dobu, což jsem se ale díky mimoškolním aktivitám během středoškolského studia naučil. Taky bych bez nich nepotkal spoustu skvělých lidí, se kterými si rozumím a sdílíme pohled na svět.
Co děláš, když odpočíváš, či když ztrácíš motivaci a potřebuješ si pročistit hlavu?
Odpočívám aktivně, a to tak, že skoro každý den trávím dvě hodiny v posilovně. Sice je to energeticky náročné, ale vždy tam zapomenu na všechno ostatní a odcházím s čistou hlavou. Mimo to odpočívám i vařením a jezením toho, co uvařím, mám totiž opravdu rád jídlo. Mým nejnovějším vítězstvím je druhé místo v soutěži v jezení hot dogů, takže jestli se přihlásím do Středoškoláka roku i letos, určitě to nezapomenu uvést v přihlášce.
Tak na tenhle příběh se budeme těšit. Ať se daří, Oto!
Cecílie Sekalová
